Šampaňské brut je pouze jedním z celé řady typů tohoto lahodného moku. Přesto se na celkových prodejích podílí přibližně z 90 %. Zajímá vás, jak je to možné? Odpověď není nijak složitá. Vysokou oblibu mají na svědomí přinejmenším dvě věci. Za prvé je to mimořádná kvalita provázená lahodnou chutí a potom také fakt, že se jedná o tzv. tvrdé šampaňské.
Jde o víno, které není moc sladké a je tak vhodné ke konzumaci i z hlediska „kalorického“, jelikož obsahuje pouze zanedbatelné množství cukru. Ale o tom až později. Nejprve se ohlédneme do minulosti, abychom si přiblížili historii vzniku tohoto výjimečného nápoje a všem laikům se pokusíme vysvětlit, jak se odlišuje pravé šampaňské od dalších šumivých vín.
Šampaňské brut jednoznačně vítězí!
Typ šampaňského zvaný brut je v současnosti jednoznačně nejrozšířenější. Jeho obliba je na historickém maximu. Vždy tomu tak ale nebylo. „Tvrdá“ a suchá šumivá vína se v regionu Champagne začala ve větším množství vyrábět teprve ve druhé půli 19. století. Dříve tamní produkci vévodila vína sladší a navíc tzv. tichá, tedy klasická. Tzv. druhotné kvašení, které probíhá přímo v lahvích a které je podstatou výroby šampaňského, však bylo objeveno ještě o nějaké to století dříve.
První doloženou výrobu šumivých vín ve Francii můžeme zaznamenat okolo roku 1530. Je ale pravděpodobné, že metodu druhotného kvašení lidé používali už před tímto datem. Šumivé víno pochopitelně není tak staré jako to normální, tedy tiché, jehož historie sahá tisíce let nazpět. Nicméně i na „bublinkách“ si pochutnáváme už velice dlouho, a to přinejmenším zmiňovaných pět století. A jak se ten pravý „šampus“ liší od ostatních šumivých vín?
Šampaňské nebo sekt?
V našich končinách šumivá vína často označujeme jako sekt. Stejné je to i v Německu či v Rakousku. Faktem je, že svou podstatou je sektem každé šampaňské, takže i brut. Naopak to ale rozhodně neplatí! Když chce nějaký sekt nosit pojmenování „šampaňské“, musí splňovat přinejmenším tato čtyři hlavní kritéria:
- K výrobě slouží jedině hrozny odrůd Pinot noir, Pinot Meunier, Chardonnay, Pinot gris, Pinot blanc, Petit Meslier a Arbane.
- Všechny hrozny jsou sklizeny jen v oblasti Champagne, což je region v severovýchodní Francii o rozloze více než 31 tisíc hektarů.
- Výroba probíhá za přispění již zmiňované metody druhotného kvašení ve speciálních lahvích.
- Produkt musí zrát přinejmenším 15 měsíců.
V Rusku je to jinak?
Jak je vidět, jiná šumivá vína vyráběná ze stejných odrůd i totožnou metodou jakou používají v Champagne, se tedy šampaňským nazývat nemohou. Dokonce ani tehdy, když je jejich kvalita skutečně výjimečná. Nevznikla zkrátka na tom správném místě, v proslulém francouzském regionu. Zdá se však, že třeba Rusové mají na toto základní pravidlo poněkud odlišný názor, jelikož se pokoušejí zaběhlé zvyklosti změnit, když chtějí jako šampaňské na tamějším trhu paradoxně označovat výhradně produkty ruského původu, nikoliv francouzského.
Uvidíme, jak dlouho tato “novinka” vydrží. Možná, že nový zákon, který byl v Rusku v souvislosti s těmito neshodami přijat, nakonec poškodí více tamní zákazníky než francouzské výrobce takových skvostů, jako je skvělý Champagne Cuvée William Deutz Brut Millésimé 2008 – Deutz, zcela výjimečný Champagne Plenitude 2 Millesime Brut Vintage 2002 – Dom Perignon nebo naprosto unikátní Champagne Blanc de Blancs Le Misnil Brut 2007 – Salon. Ale kdo ví?
Není brut jako brut!
Jednou ze závěrečných fází výroby šampaňského je tzv. „odstřelení kvasnic“, kdy se víno zbavuje sedliny. Teprve poté přichází na řadu proces, který určuje, do jaké kategorie bude hotový nápoj spadat. Ano, řeč je o cukernatosti. Do vína se přidá „dozážní“ likér, což je vlastně rezervní víno smíchané s cukrem.
Právě na základě množství dodaného cukru dělíme šampaňské na několik typů, a jak jsme si v úvodu řekli, cca 9 z 10 lahví tohoto moku pocházejícího z oblasti Champagne lze dnes zařadit do kategorie brut. Jak uvidíte, i typy šampaňského zvané brut je možné dále navzájem odlišit. Než se k tomu dostaneme, musíme bohužel zmínit informaci, která před nedávnem proběhla médii a která nepotěšila nejen milovníky „bublinek“, ale vůbec všechny, kteří zbožňují francouzské víno. Naprostou většinu tamních vinic poničil mráz a letošní úroda tak bude velice slabá.
- Brut nature – přírodně tvrdé, zcela bez přidaného cukru (max.3 g cukru / litr)
- Extra brut – extra tvrdé (do 6 g cukru / litr)
- Brut – tvrdé (maximálně 12 g cukru / litr)
- Extra sec – extra suché (12 – 17 g)
- Sec – suché (17 – 32 gramů)
- Demi-sec – polosuché (32 – 50 g cukru na 1 litr)
- Doux – sladké (více než 50 g)
„Zelené a udržitelné” vinice
O tom, že je šampaňské zcela unikátním nápojem, toho už bylo napsáno více hodně. Nutno uznat, že právem. Producenti tohoto lahodného moku se nyní snaží být výjimeční i jiným způsobem a pokoušejí se udávat trendy ve vinařství také tím, že se zavázali pěstovat révu bez využití chemie. Celá oblast Champagne by měla dát chemickým přípravkům definitivně vale už někdy za 10 let. Aby bylo pěstování révy v regionu dlouhodobě udržitelné, hodlají tamní výrobci vína rovněž postupně snížit výnosy ze současných 100 až 120 hl/hektar až na cca 40 hektolitrů, což bylo množství obvyklé ještě před 70 či 80 lety. Uvidíme, jak jejich snahy o citlivější přístup dopadnou.
Jaký druh šampaňského vám chutná? Dostali byste jako dárek raději tvrdé nebo jste spíše příznivci sladkého moku?
