Běžná součást novějších automobilů, o kterou když přijdeme, cítíme se nesví. Centrální zamykání aut není žádná novinka, to první bylo vyrobeno před více než sto lety, přesto se na něj málem zapomnělo.
Jen pro bohaté
Už několik kroků od auta stiskneme tlačítko a zablikání i typický zvukový signál nám potvrdí odemčení všech dveří auta. Ať jedeme sami nebo je nás víc, každý si otevře své dveře a vše funguje. Bez centrálu musíme jednotlivé dveře obcházet s autoklíčem a odemykat ručně, případně si vzpomenout na pohyb, který jsme vídali v dětství, jak se řidič natahuje přes sedadlo spolujezdce ve snaze odemknout jeho dveře i ty zadní. Už v roce 1914 bylo přitom známo, jak zařídit centrální zamknutá i odemčení auta.
Jako první ho měl luxusní vůz Scripps-Booth, ale bohužel se jednalo spíše o raritu pro opravdu bohaté řidiče. Tím, že si toto auto mohlo dovolit jen pár lidí, se na vynález centrálního zamykání málem zapomnělo. Naštěstí ho v roce 1956 do svých vozů zavedla automobilová společnost Packard, jejíž vozy byly mnohem dostupnější a tento zámkový systém se tak rozšířil mezi veřejnost.
Práce pro odborníky
Centrální zamykání samo o sobě také vyžaduje vložení klíče do zámku, v novějších vozech se tak k odemčení používá dálkové ovládání centrálního zamykání. To nám právě umožňuje už několik metrů od auta ho odemknout, aniž bychom u něj museli stát. To je samozřejmě pohodlnější, ale nese to s sebou i určitá rizika při ztrátě klíčů nebo jejich poškození.
Bez pomoci odborníků se už neobejdeme, protože výroba klíčů je v takovém případě náročnější, musí se řešit i různé další funkce, které se v klíčích ukrývají, jako je například čip pro generování kódu imobilizéru.
Jak jde vývoj dopředu, přidávají se do aut další funkce, jako jsou senzory dveří s blokací jejich otevření v případě přiblížení cyklisty nebo jiného auta, či chytrá kapota tlumící v případě srážky zranění osoby, protože se sama odemkne a nadzvedne několik centimetrů nad motor.
