Golf & Style

Mezi golfisty zatím nepříliš známé jméno. Ale je celkem pravděpodobné, že ne na dlouho. V jihočeském Týně nad Vltavou se rodí nový golfový klan sester Luňáčkových. A nejstarší z nich, šestnáctiletá Marie, se již může pochlubit hezkou řádkou úspěchů. A to je teprve na začátku své golfové kariéry. Kariéry, která může být hodně strmá směrem vzhůru.

Otec Zdeněk Luňáček byl vynikajícím kanoistou, ale přibližně před dvaceti lety mu učaroval malý bílý golfový míček. A jeho zásluhou má český golf v podobě jeho tří dcer trio nadějných hráček. Ještě když byla Marie v kočárku, vozil ji na golfová hřiště, na drivingy. O něco později již jezdila po golfových hřištích na otcově bagu, a když jí bylo pět, tak se začala sama pokoušet o první golfové odpaly. „V pěti šesti letech jsem dostala svoje první hole. Byly pěkné a zelené, nějaká značka MAX,“ poodhaluje Marie Luňáčková cestu, jak se ke golfu dostala. Studuje ve druhém ročníku gymnázia v Týně nad Vltavou a má individuální plán. „Mohu zameškat nějaké hodiny, ovšem naučit se to musím. Ale nedělá mi to problémy, naučím se, nechám se vyzkoušet a je to v pohodě,“ prozradila.

Když Zdeněk Luňáček viděl, že dcery začíná golf bavit, tak se rozhodl postavit svoje vlastní hřiště. „Na zahradě máme vlastní akademii a náš rodinný klub má kolem stovky členů. Máme tam čtyři greeny a driving do sítě. Hrajeme zde i turnaje na jedenáct jamek. Z různých míst na ty čtyři greeny, jamky jsou dlouhé od 20 do 70 metrů,“ přibližuje nadějná hráčka, kde tráví hodně času. Spolu s ní i sestry − patnáctiletá Johana a třináctiletá Františka. Jen maminka ještě golfu nepropadla.

Od první třídy dělila Marie svoji sportovní přízeň mezi golf a kanoistiku, tedy sporty, které má v krvi otec. „Na vodě mi to také docela šlo, ze čtyřkajaku mám dokonce nějaké medaile z mistrovství republiky, na singlu to již takové nebylo, přesto jsem na kajaku závodila až do loňska. Dá se říci, že golf jsem dlouho jen zkoušela, až tak před dvěma lety otec rozhodl, že se na něj vrhneme a já to s radostí uvítala. Vůbec toho nelituji, i když kanoistika nebyla špatná, golf je přece jen lepší. Jezdíme po turnajích, většinou se všechny známe a navíc to není taková dřina. Na kanoistice jsme musely běhat, posilovat, ovšem ani při golfu nemohu hodit fyzickou přípravu za hlavu. Cvičím pilates, jezdím na bruslích a v zimě na lyžích,“ řekla třetí hráčka z mezinárodního mistrovství České republiky žen ve hře na rány.

Nad jejím golfovým růstem dlouho bděl pouze otec Zdeněk. Od loňska ji trénuje zkušený kouč Jiří Kromichal a na její hře se to již projevuje. „Před dvěma lety začal spolupracovat s Golf Resort Austerlitz a my na něj natrefili a domluvili jsme se, že od zimy s ním začnu trénovat. Když jsem u něj začínala, měla jsem handicap 7,7 a po roce skončila na 4,5. Letos jsem se zlepšila až na 0,1, ale trochu jsem si pohoršila a nyní mám 0,2. Určitě je na mé hře vidět jeho práce,“ pochvaluje si Marie Luňáčková, která za trenérem jezdí v zimě do Prahy na indoor do hotelu Step každý týden a přes léto naopak kouč Kromichal s ní jezdí na turnaje a extraligové zápasy nebo s ní trénuje na Zbraslavi. „Na turnajích pokaždé také trénujeme a jsme v neustálém telefonickém a e-mailovém spojení. Jeho styl mně vyhovuje, klade důraz na vše a určitě jsem prodloužila svoje rány,“ prozradila Marie Luňáčková, která se již těší na jarní prázdniny, kdy za koučem Kromichalem pojede na týden do Itálie.

To, že hrají i obě sestry, považuje za výhodu. „Ale moc mezi sebou nesoupeříme, naopak si pomáháme. I když někdy se hecujeme. Ségry mě chtějí porazit, ale zatím se jim to nedaří. Vždy chtějí uspět, ovšem já ještě vyhrávám,“ tvrdí Marie, s níž v extraligovém celku Austerlitzu již hraje prostřední z tria Johana, zatímco Františka hájí barvy družstva do 14 let.

Předloňský rok byla členkou tzv. rozvojové skupiny při České golfové federaci, ale v letošním roce v ní chyběla. „Řekla jsem na dětském majoru nějaká sprostá slova a byla z něj diskvalifikovaná, a tak jsem na základě toho vypadla i z rozvojové skupiny. Cítila jsem to jako křivdu, ale to jsem již trénovala s panem Kromichalem, což pro mě byla i motivace. Řekla jsem si, že uvidí, jakou udělali chybu, když mě vyřadili, a že budu hrát dobře,“ řekla Marie Luňáčková.

Stejně jako většina mladých hráčů a hráček, i ona raději hraje, ale trénink ji také baví. „Jasně, že je zábavnější hrát, ale trénovat je potřeba, je to nutnost. Nejlepší je jít do soutěže s kamarády a kamarádkami, jen tak si zahrát. Když hraji extraligu, je tam již velký tlak a zodpovědnost. Jsem spíše individualistka, ale dokážu se přizpůsobit i týmovému duchu,“ pokračuje mladá golfistka, která prý trénuje denně minimálně dvě hodiny a o víkendech má dávky dvojnásobné.

„To znamená hrát pravidelně LET, ale nejprve chci dodělat všechny školy. Nejprve střední a potom vysokou, k profesionálkám bych chtěla jít až potom, tak v pětadvaceti. Moc by se mi zamlouvalo udělat to jako Kateřina Růžičková − dělat nějakou univerzitu v Americe a přitom hrát golf, ale zda to vyjde, to se teprve uvidí. Ovšem kdyby se naskytla nějaká šance přestoupit k profesionálkám dříve, tak bych možná své plány přehodnotila,“ pokračovala golfistka, která již atmosféru turnaje LET okusila, když letos v létě dostala divokou kartu pro turnaj na Albatrossu. O svých golfových přednostech moc mluvit nechce, ale přiznává, že její silnější stránkou je dlouhá hra. „Driverem hraji kolem 230 metrů, ale již jsem dala i 270 metrů. Dřeva mám ráda, ale nedostatkem je puttování. Nevím proč, ale moc mi to na greenu nejde,“ přiznává.

Z českých hráčů a hráček jí není vzorem nikdo, ze zahraničních potom Němka Sandra Galová. „Taky trénovala s panem Kromichalem a někam to dotáhla, tak proto. A z chlapů pak jednoznačně Rory McIlroy, se kterým jsem se potkala letos v Irsku na finále Faldo Series. Měli jsme tam s ním akademii a líbí se mi, jak hraje i jak se chová. Fandila jsem mu i předtím, sleduji jej v televizi, ovšem v Irsku na mě udělal výborný dojem. Projevil se kamarádsky, odpovídal na všechno, na co se ho kdo zeptal,“ řekla Marie Luňáčková, která by se ráda v nastávající sezoně dostala do reprezentace a touží vyhrát nějaký velký turnaj. „Třeba nějaké mezinárodní juniorské mistrovství a vůbec bych se nezlobila, kdybych zopakovala letošní třetí místo z mezinárodního mistrovství ČR.“

---

Přidat komentář

Vaše údaje:

Jméno:

Email: zasílat reakcenezasílat reakce

Komentář:

Titulek:

Vaše zpráva:

Security

Prosím, vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana).